Kdybych svou živnost vedla jako vyučující své předměty, zkrachuju
Na úvod musím zdůraznit, že rozhodně nehovořím o všech vyučujících – setkala jsem se s mnohými, jejichž nasazení bylo maximální nejen ve výuce (kterou teď vůbec nehodnotím), ale i v administraci (mluvíme o včasném opravování prací, komunikaci, informování studentů o změnách a termínech, zanášení výsledků do informačního systému atd.)
Na druhou stranu, mnohdy to problém skutečně je. Vysoká škola má často auru volnomyšlenkářské, svobodné instituce, která je po vzoru středověkých univerzit autonomní a nepodléhá vůli panovníka (byť je dotovaná ze státních peněz). Život na ní je soustředěn na rozvoj ducha (ano, máte pravdu, studuju filozofickou fakultu) a vůbec věci vyšší a povznášející. V souladu s touto „image“ je nejspíš v pořádku přivírat oko nad drobnými administračními prohřešky ze sféry absurdní byrokracie.
Když však na druhou stranu od této filozofující fakulty obdržíte požadavek na platbu školného a uvědomíte si, že romantika představ o středověké univerzitě se pro vás definitivně mění v tvrdou skutečnost kapitalismu, možná vám (tedy aspoň se mě to stalo) přijde tak trochu líto, že se někteří vyučující nenamáhají zapsat vaše studijní výsledky do administračního systému a přečíst si vaši seminární práci (kterou pak z deprese zveřejníte na blogu, aby si jí aspoň někdo přečetl).
Celkově mám svou univerzitu ráda, školné už jsem jí zaplatila a hodlám s ní zůstat zadobře; chtěla jsem jen vybídnout k úvaze, co všechno by se muselo změnit, aby bylo možné vysokou školu definitivně profesionalizovat. Často se mluví o klientelismu, o reklamních kampaních, kterými si školy „kupují“ studenty – to ovšem není ta správná cesta profesionalizace. Možná by bylo lepší, kdyby vyučující ke svým předmětům prostě přistupovali jako k malým podnikům, které nemusí šlapat perfektně (ostatně finanční ohodnocení k tomu ani nemotivuje), ale aspoň tak, aby byly schopné produkovat spokojené zákazníky – studenty.
Lenka Poláček Hučínová
Svázal a znásilnil spolužačku ve snaze reprodukovat scénu z 50 odstínů šedi
Devatenáctiletý student University of Illinois v Chicagu Mohammad Hossain svázal, bil a znásilnil svou stejně starou spolužačku ve snaze reprodukovat scénu z filmu... Dalo se to čekat?
Lenka Poláček Hučínová
Všichni nás podvádějí – proč už si nezvykneme?
Věříte, že paní z reklamy na prací prášek skutečně zmíněný přípravek miluje natolik, že jeho dvoulitrové balení denně nosí v kabelce? Ne? Tak proč stále věříme, že nebohé africké dítě z charitativního spotu skutečně umírá hlady? Snad jen nechceme přijít o poslední zbytky naivní nevinnosti...
Lenka Poláček Hučínová
Tři bratři Svěrákovic – rebélie, nebo klasika?
Pana Svěráka jsem vždy nesmírně obdivovala pro obrovský nadhled i klukovskou hravost; stejné hodnoty dal do vínku i poslednímu pohádkovému hudebnímu filmu Tři bratři. Přesto však na nedávném předávání Českých lvů získali Tři bratři tak trochu „jen ceny útěchy“. Jakkoliv důležitý je pro film maskér, kostymér a scénárista nemůžu se zbavit pocitu, že bylo Třem bratrům cosi odepřeno...
Lenka Poláček Hučínová
Jak učíme děti nepozornosti?
Poruchy pozornosti, ať už s hyperaktivitou nebo bez ní, jsou součástí každodenní reality. Ačkoliv z hlediska speciální pedagogiky je jejich původ nejasný i laik dokáže odtušit souvislost s rychlým tempem současné společnosti a ještě rychlejším tempem populární zábavy. Dovolím si ovšem pokus o konkrétní důkaz toho, jak populární kultura učí děti nepozornosti.
Lenka Poláček Hučínová
Emma Watson, feministky a stockholmský syndrom
Emma Watson (Hermiona z Bradavic a feministická superstar) koncem ledna veřejně potvrdila roli Belle v připravovaném Disney filmu Kráska a zvíře. Přitom původní Beauty and the Beast (z roku 1991) je už mnoho let spolu s mnoha dalšími – především staršími – Disney filmy terčem mnohých feministických kritik. Je to paradox, nebo další bod pro feministky?
Lenka Poláček Hučínová
Česká pohádka a hodnota práce
Vánoce jsou sice už dávno za námi, ale i tak si dovolím malé pohádkové ohlédnutí. Až letos jsem si uvědomila, jak významnou roli hraje i v současných českých pohádkách autorita práce. Je pochopitelné, proč je práce nejvyšší ctností v pohádce socialistické, ale česká pohádka se s prací odmítá rozloučit a glorifikuje ji usilovně dál – i v třetím desetiletí po pádu socialismu.
Lenka Poláček Hučínová
Jára Cimrman a co vám neřekli
Když nám magistra Ch. s hrdostí pravověrné feministky na přednášce „Gender“ představovala průkopnice a bojovnice za práva žen, s napětím jsem očekávala, kdy konečně zazní jméno nejen v českém, ale i světovém kontextu nejvýznamnější, totiž Jára Cimrman. Nezaznělo.
Lenka Poláček Hučínová
Proč jsou tanky tolik cool?
World of Tanks – unikátní fenomén populární kultury srovnatelný třeba s Pokémony. Proč tolik mužů i žen – více či méně dospělých – propadlo těmto imaginárním bručícím obrněncům?
Lenka Poláček Hučínová
Tři oříšky pro feministku - oříšek 3.
Tento text navazuje na příspěvek Tři oříšky pro feministku – oříšek 1. a 2. Oříšek třetí: ZáchranaJako vyvrcholení přichází v pohádce záchrana. Moment, v němž je dívka vysvobozena z područí despotické matky a ocitá se v náručí milého prince. V literárních předlohách je stěžejní motiv nazouvání střevíčku vnímán jako definitivní identifikace Popelky, coby princovy nevěsty, zároveň ale implicitně symbolika sexuálního vyspění hrdinky, která vklouzne do maličkého střevíčku.
Lenka Poláček Hučínová
Tři oříšky pro feministku - oříšek 2.
Tento text navazuje na příspěvek Tři oříšky pro feministku – oříšek 1. Oříšek druhý: Stereotyp Pohádka určená dětem podává příběh co nejekonomičtějším způsobem, pak ale přirozeně hrozí nebezpečí, že přílišným zjednodušováním dospěje k upevnění stereotypů. A musíme konstatovat, že v Cinderelle (Disney, 1950) jsou skutečně genderové stereotypy výrazně patrné.
Lenka Poláček Hučínová
Tři oříšky pro feministku - oříšek 1.
Feministky mám moc ráda – skvěle se s nimi diskutuje! Teď vážně. Považuji za opodstatněné, až nezbytné zabývat se právy žen v muslimských zemích (jakkoliv kolonialisticky a imperialisticky se to může jevit), případně v zemích tradičně pravoslavných (Rusko, Ukrajina, i když tam mají teď asi trochu jiné starosti), ale feminismus euroamerický mi často připadá dosti úsměvný.
Lenka Poláček Hučínová
Život s dvojím příjmením
Když jsem před téměř dvěma lety společně se svým snoubencem na matrice vyplňovala svatební formulář, vůbec jsem nepochybovala o svém rozhodnutí ponechat si rodné příjmení a doplnit ho nepřechýlenou verzí manželova příjmení. Při zpětném pohledu musím uznat, že to asi skutečně bylo poněkud impulsivní, až dětinské rozhodnutí... Jenže dvě příjmení má dnes už kde kdo, tak v čem je problém?
- Počet článků 13
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1267x