Na úvod musím říct, že rozhodně nehodlám zlehčovat znásilnění jako zločin a zmíněná dívka je bezpochyby oběť. Chci ovšem poukázat na to, že obětí do jisté míry může být i Mohammad Hossain.
Film 50 odstínů šedi dokonale demonstruje pokrytectví a ambivalenci euro-americké populární kultury. Na jedné straně je emancipovaná a ambiciózní žena vystupující za hlasitého potlesku feministických tribun, na straně druhé svázaná a podrobená Anastasia Steele, všeobecně kritizovaná, přesto však komerčně triumfující – jako nepřiznaná guilty pleasure mnoha moderních žen. Je to rozpor tak do očí bijící, že se nabízí otázka, zda druhé nepramení z prvního a jestli už skutečně není čas na psychiatra...
Divák euro-americké kultury intuitivně chápe, že jakkoliv se scény jeví realisticky, jsou pouze projekční plochou, imaginací, která nikdy neměla narušit hranici reality. Ovšem divák původem z jiné kultury, nebo prostě jen méně zkušený a naivnější, může být oprávněně zmatený. Nemá kam uniknout – 50 odstínů šedi mělo drastickou reklamní kampaň; musí se vypořádat se skutečným kulturním šokem (nemusíte být zvyklí přímo na zahalené ženy, aby vás popularizovaná otevřená sexualita šokovala, stačí být například praktikující křesťan) a nakonec je uveden do situace, ve které se fikce a realita střetne. Podle dostupných informací totiž dívka s „napodobováním“ filmu nejprve souhlasila, sama se svlékla a nechala se svázat, poté ale změnila názor a začala se bránit a plakat.
Je tedy na místě se ptát, jestli je naše každodenní „nevinná zábava“ skutečně tak nevinná, nebo jestli není naopak vina více hříchy, než jsme ochotni si připustit.
Čerpám z článku na britském DailyMail.co.uk: http://www.dailymail.co.uk/news/article-2966492/College-student-arrested-tying-whipping-raping-classmate-dorm-attempt-recreate-scene-50-Shades-Grey.html